Marie Magdaléna (Toužím se sklonit)

1. Toužím se sklonit na zem k tvým nohám, smáčet je slzami a dotknout se šatů, sklonit na zem k tvým nohám, utišit bolest mou, vnímat tvou krásu R: Oooo Ježíš, Ježíš, Ježíš. 2. Když jsem tě uviděl, hned jsem se zamiloval, tvůj hřích do prachu vryl, víc na něj nevzpomínal, dal jsem ti nové jméno, jiným tě nezavolám. Nikdy tě neopustím, vždyť ty jsi můj svatý chrám. To, co jsem přislíbil, už nikdy neodvolám. Tak pověz mi, co chceš, já dám ti všechno, co mám. (R:) 3. Dotkni se mého hříchu, já budu bělejší než sníh, dotkni se mojí bídy, ať bolest změní se v smích, Dáš radost namísto smutku a věnec místo popela, já vstávám, já vstávám, já vstávám. Dotkl se mého hříchu a já jsem bělejší než sníh, dotkl se mojí bídy a bolest mění se v smích, dal radost namísto smutku a věnec místo popela, z prachu povstala krása, z prachu povstala krása.