Voláme z hlubokosti

1. Voláme z hlubokosti, z žaláře temného, lkajíce zde v úzkosti v tom údolí pláče truchlivého. 2. Věčný Králi, Pane náš, k Tobě jedinému, který v nebi přebýváš a sem shlížíš k lidu souženému. 3. Ó, prosíme, uslyš již žalostné volání; že se v lítosti skloníš k nám, věříme; viz naše pokání. 4. Též my v duchu sevřeni na Tebe čekáme a v těžkém zarmoucení v tomto světě v Tebe vždy doufáme. 5. Potěšuj také nyní nám srdce sklíčené a pro své mnohé viny dnem i nocí bolestně zdrcené 6. a přiveď po cestách svých svou velkou milostí v nebe do stanů věčných, Pane Kriste, k té věčné radosti.