Voláme z hlubokosti, z žaláře temného

1. Voláme z hlubokosti, z žaláře temného, lkajíce zde v úzkosti v tom údolí pláče truchlivého, 2. věčný Králi, Pane náš, k tobě jedinému, který v nebi přebýváš, sem pohlížíš k lidu souženému. 3. Aj, my dobrotivého tebe Otce máme, avšak spravedlivého tvého soudu velmi se lekáme. 4. Hříchů tak rozvodněných, jichž počet nevíme, proti tobě činěných, v těle, v duchu velmi se děsíme. 5. A kdybys je chtěl zkoumat září oka svého, všecky je vyhledávat, kdo ostojí? Přemůžeš každého. 6. Tys ze všech nepravostí mocný vyprostitel, zhroucených v jich žalosti a kajících sám tys potěšitel. 7. Potěšuj také nyní nám srdce sklíčené a pro své mnohé viny dnem i nocí bolestně zdrcené 8. a přiveď po cestách svých svou velkou milostí v nebe do stanů věčných, Pane Kriste, k té věčné radosti.