Text
1. Ó hlavo plná trýzně,
běd, ran i soužení,
ty zřídlo Boží přízně,
z níž spása pramení.
Ó hlavo ozdobená
ctí, slávou z výsosti,
jak velká stihla změna
tě lidskou hříšností.
2. Tvé břímě mé jsou hříchy
a já jsem zavinil,
zač, Beránku ty tichý,
tak tvrdě trestáns byl.
Ježíši, spásy zdroji,
své milosti mi přej
a pro tu lásku svoji
mne za hřích netrestej.
3. Můj Pane, v tuto chvíli
dovol mi s tebou být,
když mizí tvoje síly,
nechci tě opustit.
Až chladná smrt tě zajme
a obestře tě tmou,
já chci tvé tělo, Pane,
horoucně obejmout.
4. Vždyť jestliže v tvých ranách
se, hříšný, najít smím,
pak ani v smrti branách
tu radost neztratím.
V tvé smrti život přijmu
a krev tvá nevinná,
ta zahladí mou vinu,
má spása jediná.
5. Mé díky přijmi vřelé,
nejdražší Příteli!
Má duše, dokud v těle,
v tobě se veselí.
A když čas rozdělení
i mně se přiblíží,
mým mocným potěšením
buď smrt tvá na kříži.
6. Jak pevný štít mi zjev se
ve smrti hodině,
nechť v tobě najde srdce
bezpečí jediné.
Když do tmy propadá se,
ať tebe víra zří –
kdo tobě odevzdá se,
pokojně zmírat smí.
