Jsi záchranou (Žalm 42)

1. Nepoznávám sebe sám s úzkostlivým sténáním vždy usínám, hořké slzy polykám. V sevření jsem ze všech stran, touží dál mě trýznit slovy, které znám, s dotazem, kde je tvůj Pán? Proč se tak rmoutíš, duše má? Proč se tak trápím, když vím, žes mi byl blízko, nesoudils mě, odpustil. R: V bouři mého srdce zmítán, tolikrát jsem pochyboval. Tvoje sláva temno střídá, majestátem napoj mou duši žíznivou, žalem zmáhanou. Jsi záchranou, jsi můj Král. 3. Je tak snadné odhlédnout od tvé tváře, Pane, sám pak přemítám jenom o svém množství ran. Vzpomenout smím na ten den, kdy jsem s velkým zástupem pro Tebe stál před branou, kde byl tvůj chrám. Proč se tak rmoutíš, duše má? Proč se tak trápím, když vím, žes mi byl blízko, nesoudils mě, odpustil. R2: V bouři mého srdce zmítán, tolikrát jsem pochyboval. Milosrdenstvím mě zachraň, majestátem napoj mou duši žíznivou, žalem zmáhanou. Jsi záchranou, jsi můj Král. B: Z nouze mých posledních vzdechů utvoř píseň nádhernou. Přijmi tíhu všedních zmatků, tvoje moc ji může obejmout. Ztráty bolestné a těžké přijímám a vím, jenom Ty smíš mi být vším. 3. Když do vod hloub se potápím a kolem příboj vln, o život zápasím, buď mi kruhem záchranným. Ty jsi bouři učinil a tvůj Syn se trpět nebál, kříž přijal, bez něj sám bych neobstál. C: Proč se tak rmoutím? Proč se tak trápím? Vždyť vím, jsi záchranou, jsi můj Král. Jsi záchranou, jsi můj Král.