Ztišení

689

Autor: Karel Řežábek

Text

1. Toužím Tě teď chválit ztišením, přání má všechna znáš. Slova? Žádná slova nestačí. Jsi jen Ty a Tvoje moc, Ty a Tvoje láska, Ty a Tvoje přítomnost... A já? Přijímám, přijímám, přijímáám... 2. Jako louka, kterou slunce políbí, místo slov rozkvétá a pije, když dáváš zemi déšť. Tak tichý a trpělivý, věrný a otevřený chci být když mě navštívíš, Pane můj v ztišení.