Tváří v tvář

R: Jak se před tváří Tvou, Pane, moje tvár tváří. proč se přetváří v tvář, v níž tvář Tvá se netváří? 1. Vždyť člověk je nejistý v zemi, kterou prochází a je mu cizí, Pane, pomáhej zabydlet se mi v pravdě o mně s pokorou ryzí. R: 2. Když v tváři své nevidím Krista, pak ji převlékám v sobectví pýchy, Pána marně v druhých hledám zjista, vidím vždy nic víc, než jejich hříchy. R: 3. Znám možnost, jak pochopit sebe, vše co jsem a co s sebou nosím, zavřít pusu, nechat mluvit Tebe, Pane, mluv, já Tě tichem prosím. R: 4. Když nepřijímám sebe cele, pak co nemám, to nemohu dát. Výhled zastíním si i na nebe, ani druhé nejde mít rád.