Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. (Žalm 139, OL701)

R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. 1. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, * ty víš, když sedám i když vstávám. 2. Poznáváš mé myšlenky již zdálky; * ať jdu nebo ležím, ty to určuješ, + všímáš si všech mých cest. R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. 3. Kam se mohu uchýlit před tvým duchem, * kam až utéci před tvou tváří? 4. I kdybych vystoupil na nebe, ty jsi tam, * i kdybych ulehl v podsvětí, i tady jsi. R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. 5. I kdybych si připjal křídla jitřenky * a spočinul na nejzazším moři, 6. i tam mě povede tvá ruka * a uchopí mě tvá pravice. R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. 7. Tys přece stvořil mé ledví, * utkal jsi mě v lůně mé matky. 8. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně, * úžasná jsou tvoje díla. R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně.