Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš. (Žalm 139, OL560)

R. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš. 1. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, * ty víš, když sedám i když vstávám. 2. Poznáváš mé myšlenky již zdálky; * ať jdu nebo ležím, ty to určuješ, + všímáš si všech mých cest. R. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš. 3. Slovo ještě nemám na jazyku: * hle, už je znáš, Hospodine, celé. 4. Obklopuješ mě zezadu i zepředu * a kladeš na mě svou dlaň. 5. Podivuhodná je pro mě tvá znalost, * vznešená a nepochopitelná. R. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš. 6. Kam se mohu uchýlit před tvým duchem, * kam až utéci před tvou tváří? 7. I kdybych vystoupil na nebe, ty jsi tam, * i kdybych ulehl v podsvětí, i tady jsi. R. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš. 8. I kdybych si připjal křídla jitřenky * a spočinul na nejzazším moři, 9. i tam mě povede tvá ruka * a uchopí mě tvá pravice. R. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš.