Vyslyš nás, Pane, a vysvoboď nás. (Žalm 137, OL539)

R. Vyslyš nás, Pane, a vysvoboď nás. 1. U řek babylónských, tam jsme sedali a plakali, + když jsme vzpomínali na Sión. * Na vrby toho kraje jsme zavěsili své citery. R. Vyslyš nás, Pane, a vysvoboď nás. 2. Neboť tam od nás žádali písně ti, kdo nás odvlekli, + kdo nás sužovali, žádali od nás radost: * „Zpívejte nám ze siónských písní!“ R. Vyslyš nás, Pane, a vysvoboď nás. 3. Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň * v zemi cizí? 4. Kdybych měl na tebe zapomenout, Jeruzaléme, * ať mi zchromne pravice! R. Vyslyš nás, Pane, a vysvoboď nás. 5. Ať se mi jazyk přilepí k patru, * jestliže na tebe nevzpomenu, 6. když nedám přednost Jeruzalému * před každou svou radostí. R. Vyslyš nás, Pane, a vysvoboď nás.