Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš. (Žalm 139, OL512)

R. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš. 1. Kam se mohu uchýlit před tvým duchem, * kam až utéci před tvou tváří? 2. I kdybych vystoupil na nebe, ty jsi tam, * i kdybych ulehl v podsvětí, i tady jsi. R. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš. 3. I kdybych si připjal křídla jitřenky * a spočinul na nejzazším moři, 4. i tam mě povede tvá ruka * a uchopí mě tvá pravice. R. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš. 5. I kdybych řekl: „Aspoň temnota mě skryje * a noc mě obklopí místo světla,“ 6. ani tma ti nebude tmavá, * noc jako den se rozjasní. R. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš.