Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš. (Žalm 139, OL511)

R. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš. 1. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, * ty víš, když sedám i když vstávám. 2. Poznáváš mé myšlenky již zdálky; * ať jdu nebo ležím, ty to určuješ, + všímáš si všech mých cest. R. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš. 3. Slovo ještě nemám na jazyku: * hle, už je znáš, Hospodine, celé. 4. Obklopuješ mě zezadu i zepředu * a kladeš na mě svou dlaň. 5. Podivuhodná je pro mě tvá znalost, * vznešená a nepochopitelná. R. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš.