Vzmužte se a buďte srdnatí, všichni, kdo spoléháte na Hospodina. (Žalm 31, OL417)

R. Vzmužte se a buďte srdnatí, všichni, kdo spoléháte na Hospodina. 1. Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine, * uchoval jsi ji těm, kdo se tě bojí, + popřáváš ji těm, kdo se k tobě utíkají před lidmi. R. Vzmužte se a buďte srdnatí, všichni, kdo spoléháte na Hospodina. 2. Tvoje tvář je jim bezpečnou ochranou * před spiknutím lidí, 3. ukrýváš je ve stanu * před svárlivými řečmi. R. Vzmužte se a buďte srdnatí, všichni, kdo spoléháte na Hospodina. 4. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal * podivuhodné milosrdenství v opevněném městě. R. Vzmužte se a buďte srdnatí, všichni, kdo spoléháte na Hospodina. 5. Už jsem si říkal sklíčeně: * „Jsem zapuzen od tvých očí!“ 6. Tys však uslyšel můj hlasitý nářek, * když jsem volal k tobě o pomoc. R. Vzmužte se a buďte srdnatí, všichni, kdo spoléháte na Hospodina. 7. Milujte Hospodina, všichni jeho svatí, * Hospodin zachovává věrné, 8. ale plnou měrou odplácí těm, * kdo si drze počínají. R. Vzmužte se a buďte srdnatí, všichni, kdo spoléháte na Hospodina.