Kdo sejí v slzách žnout budou s jásotem. (Žalm 126, OL272)

R. Kdo sejí v slzách žnout budou s jásotem. 1. Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, * byli jsme jako ve snách. 2. Tehdy naše ústa byla plná smíchu * a náš jazyk plný jásotu. R. Kdo sejí v slzách žnout budou s jásotem. 3. Tehdy se říkalo mezi pohany: * „Velkou věc s nimi učinil Hospodin!“ 4. Ano, velkou věc s námi učinil Hospodin, * naplnila nás radost. R. Kdo sejí v slzách žnout budou s jásotem. 5. Hospodine, změň náš osud, * jako se mění údolí na jihu země. 6. Kdo sejí v slzách, * žnouti budou s jásotem. R. Kdo sejí v slzách žnout budou s jásotem. 7. Vycházejí s pláčem, * když nesou semeno k setí: 8. přijdou však s jásotem * a přinesou své snopy. R. Kdo sejí v slzách žnout budou s jásotem.