Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. (Žalm 139, OL268)

R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. 1. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, * ty víš, když sedám i když vstávám. 2. Poznáváš mé myšlenky již zdálky; * ať jdu nebo ležím, ty to určuješ, + všímáš si všech mých cest. R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. 3. Tys přece stvořil mé ledví, * utkal jsi mě v lůně mé matky. 4. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně, * úžasná jsou tvoje díla. R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. 5. Dokonale znáš mou duši, * má podstata ti nezůstala utajena, 6. když jsem byl tvořen v skrytu, * spřádán v hlubinách země. R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně.