Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? (Žalm 22, OL111)

R. Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? 1. Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, * šklebí rty, pokyvují hlavou: 2. „Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, * ať ho zachrání, máli ho rád!“ R. Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? 3. Obkličuje mě smečka psů, * tlupa zlosynů mě svírá. 4. Probodli mi ruce i nohy, * spočítat mohu všechny své kosti. R. Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? 5. Dělí se o můj oděv, * losují o můj šat. 6. Ty však, Hospodine, nestůj daleko, * má sílo, pospěš mi na pomoc! R. Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? 7. Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, * uprostřed shromáždění budu tě chválit. 8. „Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, * slavte ho, všichni z Jakubova potomstva.“ R. Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?