Veleb, duše má, Hospodina. (Žalm 104, OL66)

6161

Autor: Josef Olejník

Text

Veleb, duše má, Hospodina. 1. Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru veliký! Velebností a vznešeností ses oděl, + světlem se halíš jako pláštěm. Napjals nebesa jak stanovou plachtu, nad vodami jsi zbudoval své síně. 2. Z mraků si děláš svůj vůz, kráčíš na perutích větru. Větry si volíš za své posly, a své služebníky plameny ohně. 3. Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi moudře učinil, země je plná tvého tvorstva. Zde moře mohutné a široširé, v něm nespočetné hemžení živočichů drobných i velkých. 4. Všichni čekají od tebe, že jim dáš obživu v pravý čas. Ty jim dáváš, a oni sbírají, otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary. 5. Děsí se, když skryješ svou tvář, hynou, když vezmeš jim život, + a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.