Text
Veleb, duše má, Hospodina.
1. Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru veliký!
Velebností a vznešeností ses oděl, + světlem se halíš jako pláštěm.
Napjals nebesa jak stanovou plachtu,
nad vodami jsi zbudoval své síně.
2. Z mraků si děláš svůj vůz,
kráčíš na perutích větru.
Větry si volíš za své posly,
a své služebníky plameny ohně.
3. Jak četná jsou tvá díla, Hospodine!
Všechno jsi moudře učinil,
země je plná tvého tvorstva.
Zde moře mohutné a široširé,
v něm nespočetné hemžení
živočichů drobných i velkých.
4. Všichni čekají od tebe,
že jim dáš obživu v pravý čas.
Ty jim dáváš, a oni sbírají,
otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.
5. Děsí se, když skryješ svou tvář,
hynou, když vezmeš jim život, + a vracejí se do svého prachu.
Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni,
a obnovuješ tvář země.