Veleb, duše má, Hospodina. (Žalm 104, OL66)

R. Veleb, duše má, Hospodina. 1. Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru veliký! * Velebností a vznešeností ses oděl, + světlem se halíš jako pláštěm. 2. Napjals nebesa jak stanovou plachtu, * nad vodami jsi zbudoval své síně. R. Veleb, duše má, Hospodina. 3. Z mraků si děláš svůj vůz, * kráčíš na perutích větru. 4. Větry si volíš za své posly, * za své služebníky plameny ohně. R. Veleb, duše má, Hospodina. 5. Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! * Všechno jsi moudře učinil, 6. země je plná tvého tvorstva. * Zde moře mohutné a široširé, 7. v něm nespočetné hemžení * živočichů drobných i velkých. R. Veleb, duše má, Hospodina. 8. Všichni čekají od tebe, * že jim dáš obživu v pravý čas. 9. Ty jim dáváš, a oni sbírají, * otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary. R. Veleb, duše má, Hospodina. 10. Děsí se, když skryješ svou tvář, * hynou, když vezmeš jim život, + a vracejí se do svého prachu. 11. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, * a obnovuješ tvář země. R. Veleb, duše má, Hospodina.