V dolině Iria v třináctý máj (Ave, ave, ave Maria, Fatimské Ave)

1. V dolině Iria v třináctý máj snesla se Maria v pozemský kraj. K blankytné obloze v polední čas zaznívá v modlitbě dítek tří hlas. R: Ave, ave, ave Maria, ave, ave, ave Maria. 2. Náhle blesk oslní pastýřů zrak, myslí, že v dáli kdes bouřlivý mrak. Opětný nad obzor vyšlehne blesk, po domu otcovském budí v nich stesk. R: 3. Plaše se ohlédnou pastvinou v dál, keřík kde dubový v kamení stál. Nad keřem přejasná zaplála zář, Paní tam vznešené spanilá tvář. R: 4. Roucho má bělostné nad padlý sníh, ruce jsou sepjaté, růženec v nich. Líbezným hlasem, hle, volá již k nim: "Přistupte, nijak vám neublížím!" R: 5. Kdo jsi, ó Paní, a kde je Tvůj kraj? "Z výšin jsem přišla, mou vlastí je ráj." Vezmešli, Paní, též do nebe nás? "Přijdete za mnou, až dospěje čas." R: 6. "Choďte sem bedlivě měsíců pět, povím, co zachrání chřadnoucí svět. Není to klamavý přelud ni sen, za vámi přijdu vždy třináctý den. R: 7. Zástupy v údivu spěchají tam, fatimská dolina mění se v chrám. Tuší tam nad keřem nebeský zjev, dolinou zaznívá modlitba, zpěv: R: 8. V nádherné tváři je zármutku stín, srdce se zachvívá pro tolik vin. Vlídně však hovoří k pastevcům třem, od nich zvěst pronikne k národům všem. R: 9. Kristova Matka, ta zachrání nás, vroucně ji vzývejte, dokud je čas. Dosti už Syn Boží utrpěl ran, zbožným buď životem usmiřován. R: