Raduj se, má duše milá

1. Raduj se má duše milá, a buď v Pánu veselá, že hodinka nastoupila, bys k Bohu již šla z těla; Z soužení i z žalosti půjdeš již do radosti, kterou oko nevídalo, ani ucho neslýchalo. 2. Volal jsem k Bohu dnem, nocí, jsa těžkostmi sklíčený, aby mi přišel k pomoci a popřál ulehčení; jak pocestný své cesty žádá k konci přivésti, tak i já běh svůj skončiti žádal jsem a s Kristem býti. 3. Když ranní denice vzchází a sen nás zanechává, všude se starost nachází, těžkosti i únava; slzy za chléb míváme, kterýžto zde jídáme; když slunce svítit přestává, pláč se přece slyšet dává. 4. Ó, Jezu, Ty světlo ranní, kterýžto vždycky vzcházíš, buď při mně, neb skrz své rány vykoupils mne, jako víš; dej v pokoji, s radostí ať vyjdu z té žalosti; buď mou cestou, též i světlem, potěš mne v umírání mém.