Nechcem želet

1. Nechcem želem, nechcem lkáti, loučení že nastal čas; nám jest v službě Páně státi, jít, kam jeho volá hlas. Ten, jenž hvězdám dráhy měří, určil též časný běh; Jím kdo vést se dá a věří, stihne jistě blaha břeh. 2. Však ta páska, jež nás pojí, mocnější má základy, místo, čas ji nerozdvojí, ani škůdců úklady. Ti, jež láska k Pánu víže, zůstávají spojeni, nechať v dáli, nechať blíže časné mají bydlení. 3. K čemu plnit srdce želem, Pán když velí, třeba jít! Jeho oko v světě celém chce i na nás s láskou zřít. Vždy nás jedno rámě vodí jednou cestou k věčnosti; v jedné plujem pevné lodi v jednu říši radosti. 4. V onu říši věčně novou, kde již nepanuje čas, před tváří kde Beránkovou na věky se sejdem zas. Tu pak prosti světa strasti v nekonečném plesání budem v oné lepší vlasti věčně slavit shledání.