Marnost v světě

1. Marnost v světě nad vše marnosti, na němž nic jistého není, co by zůstalo v své stálosti a nevzalo porušení; v čem se nejvíce kocháme, to mine, než se nadáme. 2. Když člověk je v nejlepším květě a vší rozkoší oplývá, rychle podťat, jak tráva v létě, umírá, v hrob vložen bývá; musí se bráti k věčnosti, opustit světa žádosti. 3. Co nám prospěje světa sláva, co bohatství, kteréž máme? Krátký čas člověk živ zůstává a všecko zde zanecháme. Co jsme koli shromáždili, to pomine v malou chvíli. 4. Dokud je čas milosti Boží, strojme se do věčných stanů, nepečujme o slávu zboží, náš poklad je v Kristu Pánu plný nebeského jmění, jemuž zde rovného není.