Mám povoláni od Krista

1. Mám povolání od Krista, bych šel odtud v rajská místa. Co pak mou duši zdržuje, to má závěť oznamuje: 2. Tobě, Bože Otče, duši svou poroučím, jakož sluší: Tys mně jí byl dal v tělo mé, zas ji oddávám v ruce tvé. 3. Své milé smutné manželce zanechávám všech vdov soudce; On, jestli se křivda stane, k Němu vzdychej, tě zastane. 4. Dítek nechám Otci tomu, na sirotky laskavému; On vás, mé sirotky milé, zaopatří každé chvíle. 5. Vám pak, přátelům dobrého, zanechávám Boha svého, Jemu služte jen v každý čas, neopustí na věky vás. 6. A tak již jdu z toho místa spatřit svého Pána Krista, neb Bůh již přijal mou duši, tělo mé zde zůstat musí. 7. V zemi až do dne soudného, v hrobě čekat příchod jeho: Tu z prachu bude vzbuzeno a s duší věčně spojeno.