Když slunce zář

1. Když slunce zář i světlo hvězd hasne nám, hasne nám, tu milo bývá ducha vznést vzhůru tam, vzhůru tam, kde noci více nebývá, neb denní jas tam rozlívá ta hvězda věčně zářivá: Ježíš sám, Ježíš sám. 2. Když kolem nás se vzmáhá hřích, lest a klam, lest a klam, duch rád na víry perutích vlétá tam, vlétá tam, kde mír již vane po boji, a všechny bouře spokojí i všechny rány zahojí Ježíš sám, Ježíš sám. 3. Když přítel dává naposled s Bohem nám, s Bohem nám, duch rád svůj smutný zvedá hled k nebi tam, k nebi tam, kde utichá již každý vzdech, neb dosažen je spásy břeh, a stírá slzy z očí všech Ježíš sám, Ježíš sám.