Jako símě do lůna země

1. Jako símě do lůna země zaseté, vzrůstá v nový klas, tak ó, Bože, i když my mřeme, nezničí na věky smrt nás; jen slavnější působení béře duch v těla změnění. 2. Zasáté símě Bůh vzkřísiti ráčí v slavnější způsobě, tak ani tělo v nic přijíti nemá ve svém temném hrobě; vložené v hrob porušené, vstane silné, oslavené. 3. Dobré símě vzrůst veselý má a stý vydává užitek; každý tak v nebi odměnu dá hojnou nám šlechetný skutek, a z toho, co zde sejeme, odměnu v nebi béřeme. 4. Než jak nemívá potěšení ten, kdo plané seje símě; tak kdo zde rozsívá hřešení, žne tam za to trestu břímě; každému u soudu svého splatí Bůh dle skutků jeho. 5. I pokud zde čas máme, sejme, abychom tam věčně žali a přísný pozor na to dejme, bychom víru zachovali; pak žatvy když nastane čas, zavolá nás k ní Boží hlas.