Jak jelen s mnohou žádostí

1. Jak jelen s mnohou žádostí dychtí po vodách čerstvých, tak, ó, Bože, já s bolestí k Tobě volám v bídách svých; ač duše má živého Tě žízní, Boha svého, ach, skoroli se ukáži před velebnou tváří Boží. 2. Jako loď ode vln mořských sem tam bývá zmítána, někdy též od větrů prudkých na skále roztříštěna, tak já, bídou souže ný, bývám sem tam zmítaný; ach, jak mnohé vlny kříže valí se na mě vždy blíže. 3. Přijď, ó, Pane, nevzdaluj se, vyveď z údolí pláče, nechť tvá pravice vznáší se nade mnou, milý Otče, přenes mne z běd, zármutků do svých věčných příbytků; ach, jak po Tobě srdce mé touží, vzdychá každého dne.