Ach, milé dítě

1. Ach, milé dítě, ty zavčasu spěcháš do hrobu tmavého; duše tvá uposlechla hlasu Boha Otce nebeského, jenž sám, a nejiný, tebe volá do krásného nebe. 2. Sotva žes radost způsobilo rodičům, již zas odcházíš; rychle jsi běh svůj dokončilo a místo lepší nacházíš; ani ta slza žalosti nevrátí tě do časnosti. 3. Odcházíš tedy! Ač nám chvíle smutná, nastalo loučení; přece jsme jisti toho cíle dle Kristova naučení: že když Bůh dítky odbírá, věčný ráj pro ně otvírá.