Ach, jak je člověk

1. Ach, jak je člověk bytu kratičkého, kvete na způsob kvítka spanilého dnes život jeho. 2. Zítra pak, aneb když se nejmíň nadá, podťatý kosou smrti, bídně padá. To slávy jeho, také všeho květu bývá konec tu. 3. Smrt ustavičně se sebou nosíme, když nás zachvátí, o tom my nevíme. V každý tedy čas hleďme být bedliví, také střízliví. 4. Ó, milosrdný Bože, Otče milý, osvěcuj ducha mého v každou chvíli, bych pamatoval, že mám odsud jíti, jednou umříti. 5. A když duše má s tělem se rozdělí, rač ji skrze své přesvaté anděly do slávy věčné, pro Krista Ježíše, vzíti tím spíše. 6. Tam Tobě budu radostně zpívati, tam sto tisíc chval vesele vzdávati před Tvé důstojné velebnosti trůnem; ó, dej to! Amen.