Velebím Tě, Bože

1. Velebím Tě, Bože, že jsi mi ráčil dáti mysl, jež k nohám tvým pokorně chce padati; veď tedy mé srdce a stůj při mně v práci, ve všem uděl mi sám rady i pomoci. 2. Dej, ať v předsevzetí svém na Tě pozor dávám, neb oči tvé patří na mne, co vykonávám; ať to uvažuji při všem činění svém, Bůh ví, Bůh Tě vidí, Bůh hřích trestá hněvem. 3. Ach, veď mne, můj Bože, a nedopouštěj toho, bych i jediný krok chodil bez Ducha tvého. Neb když se sám vodím, upadnu do zlého, když pak Ty mne vedeš, nebojím se toho. 4. Dej, ať vše opouštím, zvláště sebe samého, nehledaje sebe, než jen Tě, Boha svého, tak se sám naleznu v tom nejlepším místě, kdybych neznal Tebe, ztratil bych se jistě. 5. Nechť tvá milost na mně nikdy není zmařená, ach, naplň srdce mé sladkostí svého jména, tak by Tě má duše věčně zvyšovala, nyní pak jen v Tobě vždycky se kochala.