Tiše se měj, ó, duše milá

1. Tiše se měj, ó, duše milá, nes pokorně své soužení; vzpomeň si jen: Bůh to posílá, On pošle i spomožení. Proto, ať se co chce děje, v Bohu bude má naděje. 2. Doufej, nebudeš zahanbena, Bůh zná i může pomoci. K jeho milosti otevřena je brána ve dne i v noci. On s potěšením přispěje, v Bohu bude má naděje. 3. Nemůže se všecko zdařiti, co člověk žádá a míní, a kdo nezná sebe zapříti, ten zlé ještě horším činí. Neb On ví, co mi pro spěje: v Bohu bude má naděje. 4. Chceli Bůh, již den mně zítřejší přinese štěstí žádané a ze vší mé péče nynější ni památky nezůstane. U Boha vše to možné je: v Bohu bude má naděje. 5. Zatím i nechť bída se množí, nechť pomoc mešká z výsosti, tiše jen, ještě z lásky Boží mně zkvetou růže radosti. Proto, nechť se co chce děje, v Bohu bude má naděje!