Proč tak dlouho, můj Pane

1. Proč tak dlouho, můj Pane, na mne se nerozpomínáš? A břímě naložené, z mých ramen tak pozdě snímáš? Proč blesk navštívení tvého neosvítí líce mého? 2. Proč též duše má milá má se dnem i nocí svírat? A do srdce nemilá starost vždycky má se vtírat? Dášli se těm ze mne smáti, již mi zlé jen chtějí přáti? 3. Pohlédni z trůnu svého, pohleď z nebeské výsosti, viz těžkost srdce mého, zapuď Ty sám mé temnosti; dej, ať světlo slova tvého svítí mi času každého. 4. Jistotně tomu věřím, že z tvé ruky dojdu toho; neb, žes Otcem naším, vím, a nezamítáš hříšného; uděluješ všem pomoci, hodens chvály dnem i nocí.