Má duše se nespouštěj

1. Má duše se nespouštěj nikdy Boha svého, neb On též neopustí mne času žádného; v Něm je má naděje, On mne ve dne i v noci opatruje svou mocí, když se mi zle děje. 2. Abych vždy mohl jíti po cestách upřímných a marně neblouditi v temnostech omylných, světlo slova svého přede mnou osvěcuje a mne sám ochraňuje před lstí ďábla zlého. 3. Byť mne pak opustili, jak se v světě děje, přátelé moji milí, však mi sám Bůh přeje; živí mne z milosti, zbaví tak všeho zlého duši, tělu zhoubného, přivede k radosti. 4. Jemu já se oddávám v štěstí, též i v bídě, jeho vždycky zůstávám v smrti i v životě; vím, že neopustí doufajícího v sebe, ale dá pomoc z nebe, když těžkost dopustí. 5. On sobě nelibuje nic pádu našeho, On velmi nás miluje, takže Syna svého dal nám ke spasení, abychom v Něj věřili a věčně živi byli, jsouc pekla zbavení. 6. Srdcem tedy děkujme Stvořiteli svému a vděčnost prokazujme v každou chvíli Jemu; šťastná je hodina, v kterou člověk s vděčností a v srdečné žádosti na Boha vzpomíná.