Text

1. Což můj Bůh chce, to vždy se staň, nejlepší vůle jeho; On zajisté pomáhá sám těm, již doufají v Něho. On i z nouze pomoct může a trestá nás v mírnosti. Kdož v Něj doufá, nechť nezoufá, nikdy svých neopouští. 2. Pán Bůh je mé potěšení, můj život, má naděje; jak můj Bůh chce, ať tak činí, / mně se křivda neděje. Jeho slova jsou prav divá, On sčet všecky vlasy mé, péči o nás má v každý čas, od Něho všecko máme. 3. Proto chci svět opustiti, půjdu já k Bohu svému; kdykoli se Mu líbiti bude, dávám se Jemu. Též duši svou poroučím Mu při hodince poslední. Tys, můj Pane, přemoh’ za mne smrt, hřích, pekelné brány. 4. Ještě to jediné žádám, nerač mi odpírati: kdyby mne chtěl svésti satan, ó, nedej mi zoufati. Braň a pomoz zvítěziti, však jsi Ty mocným Pánem. Kdo to žádáš, naději máš, vyznejme spolu: Amen!