Ježíše neopustím

1. Ježíše neopustím, On se za mne ráčil dáti; jak bych celým srdcem svým neměl já se k N2mu znáti? On je slunce očím mým: Ježíše neopustím. 2. K Němu jen zvednuli zrak, v srdci taká slast se hostí, že bych chtěl být věčně tak, nemaje v tom nikdy dosti: lepší k Němu jeden vzhled než bez Něho tisíc let. 3. Darmo nebesa i zem svůdné vnady rozprostírá. V Kristu s Bohem smířen jsem, On věčný ráj mi otvírá. S Ním i v hroz ný hněvu den z soudu vyjdu svoboden. 4. Já jsem jeho a On můj, láska přepevně nás víže; On mi připsal podíl svůj věčně platnou krví kříže; v jeho boku ukryt jsem; kdo můž uškodit mi v něm? 5. Ač pak často divné jsou cesty, jimiž On mě vodí, vím, že On jde přede mnou a mě posléz vysvobodí: cíl těch jeho divných cest otevřené nebe jest. 6. Nic mne v tom již nezmění, až i v tvář Jej spatřím tváří, tam, kde radost spasení z očí všechněch věrných září; duch můj bude blažený, u Ježíše dlít, že smí.