Pane, Tys mne zkusil

1. Pane, Tys mne zkusil, Tobě tajno nic není; znáš všecka má hnutí i všecka má činění. Rozumíš zdaleka i mému myšlení, všech mých cest povědom jsi bez pomýlení. 2. Dříve, než pomyslím slovo na jazyk vzíti, dřív, než co začínám, již Ty to ráčíš míti v své povědomosti. Ó, divné umě ní, mnohem vyšší než mně možné k vystižení! 3. Kam bych tedy, Pane, od tvého Ducha zašel? Zda bych někde místo, kde bych se ukryl, našel? Vstoupímli na nebe, zdali Ty tam nejsi? Vstoupímli do hrobu, i tam přítomen jsi. 4. Vzalli bych k létání buď jitřní záře křídla, abych při nejdalším moři hledal si bydla: i tam by mne stihla pravice tvá božská, neb Ty obkličuješ i místa zámořská. 5. Dímli pak: Aspoň tmy skryjí mne v svém soumraku, ani to nic není tvému jasnému zraku. Nebo noc jako den svítí tvé jasnosti, i tma jako světlo tvé prozřetelnosti. 6. Ó, divné umění, ó, předrahá myšlení! Jsou mi nesčíslná, neb jsou bez omezení. Tvůrce můj, chci Tobě sloužit v pobožnosti a všecko k tvé chvále činit dle možnosti.