Můj Bože, já v Tebe doufám

1. Můj Bože, já v Tebe doufám, dej, ať nejsem zahanben, v Tebe věřím, k Tobě vzdychám, v soužení a v kříži svém; vytrhni mne svou milostí, vyprosť od nepřátel zlostí, nakloň uši svých ke mně, vyslyš, potěš a spas mě. 2. Ach, buď mým hradem, mou skálou, ach, buď mé útočiště, dej, ať u Tebe vždy stálou mám pomoc v každém místě; jak jsi mi přislíbil, Pane, dej, ať se mi vše tak stane, vytrhni mne bídného, z ruk nepřítele mého. 3. Ty jsi má naděje, Pane! Od mladosti v Tě doufám, ó, nechť mi se milost stane, tak ať nikdy nezoufám; na Tebe jsem hned spolehl, když jsi mne na svět přivedl ze života matky mé, oddal jsem se moci tvé. 4. Tebe vděčně oslavuji, tvé dobroty vzpomínám, ač mne mnozí potupili, od zlostných zlehčen bývám; ač mne nouze ob klíčila, však mne těšíš, Tys má síla, proto k Tobě pospíchám, v Tobě svoji lásku mám. 5. Srdcem každodenně, Pane, chci Tebe oslavovat, i jazyk můj nepřestane Tobě, Bohu, děkovat za tvá hojná dobrodiní, jichž žádného počtu není. Rač mne v tom upevňovat a svým slovem spravovat. 6. Dále uznávám s radostí dobrotu tvou velikou, žes mne řídil od mladosti, zahnal zhoubu velikou, jak dítě mnes opatroval, bázní své vynaučoval, často chránil předivně, ranil nepřátelé mé. 7. Pane, rač mne tou milostí nadále následovat a mne také v dospělosti sám mile opatrovat, bych mohl tvé divy, Pane, učinit svým dítkám známé, by také ony Tebe vzývaly v své potřebě. 8. Líbezně všecko spravuješ pravicí vyvýšenou, pyšné z trůnu sesazuješ, chceš mysl poníženou. Žádný nemůž vypraviti činy tvé, ani zlomiti radu tvou, nebo jsi sám země, též i nebes Pán.