Má duše, Pána svého chval

1. Má duše, Pána svého chval, vzdej Jemu děkování; svou péči všechnu naň uval, v Něm slož celé doufání. On má dost cest, plný svět jest divné jeho moudrosti, jak On ráčí, tak vše kráčí k vůli jeho mocnosti. 2. O čem Tobě, Bože, nyní můj chce jazyk zpívati, tvá přemnohá dobrodiní s vděčností vyznávati. Pro mne toho činils mnoho, což je důkaz tvé lásky bylo při mně, což upřímně hlásat chci z každé částky. 3. Ač pak často já též klesám, prach jsa a popel bídný, však Ty pozdvihuješ mne sám, mé jsa mdlobě pomocný; hříchy snímáš, špínu smýváš krví Syna milého, tos mi svědčil i zpečetil často svátostí jeho. 4. Však když jsem v úzkostech býval, nevěda kam se díti, jen Tebe srdcem jsem vzýval, Tys mi pomocník býti ráčil cele; protož směle, Otče můj, v Tebe doufám, mne sobě měj, děj se co děj, já v naději nezoufám. 5. Ty mne vždy po cestách svých veď, můj Bože z vysokosti, mé činy Duchem svým sám řeď i mé všechny vnitřnosti; své dle rady proveď všady sluhu vyvoleného až do nebe, kdež by Tebe ctil věčně, Boha svého. 6. Má duše, svého Pána chval, vzdávej Mu děkování, starosti své na Něj uval, v Něm slož všechno doufání; co při tobě začal sobě, k slávě své velebnosti On vyvede, tě přivede k světlu věčné jasnosti.