Tě, Bože, chválíme

1. Tě, Bože, chválíme v tento den přeradostný, srdcem ústy ctíme za ten nám všem milostný dar, že můžem nyní světiti památku chrámu posvěcení, ach, milého svátku. 2. Slova tvého svíce, která nám svítí jasně, nechť vždy hoří více a nikdy nevyhasne: bychom my i naši potomci plesali a po věčné časy radost z toho brali. 3. Tvé slovo, svátosti rač, Pane, zdržovati u nás vždy v celosti a kroky ty žehnati, které k chrámu tvému nábožně činíme, i když z něho k svému domu se vracíme. 4. V samých zemských chrámech nedej doufání míti, nýbrž rač nás samých v svůj živý chrám změniti; potom, když smrt zruší chrám těla našeho, obnov jej, jak sluší, v den příchodu svého.