Ó proč bychom se báli

1. Ó, proč bychom se báli, když Ježíš s námi jest, jenž břímě dne i horko chce s lidem svým vždy nést? On napřed kráčí v boji a cestu razí nám, a nejlítější šípy On na se béře sám. 2. Ó, proč bychom se báli, když svatý vedem boj, v němž pravda jen a láska všechna naše zbroj? Ó, blaze, kdo tou zbraní jest v srdci poraněn; v tom nový zkvete život a věčný svitne den! 3. Ne za zboží, jež hyne, je vytasen náš meč, ni pro království světa se béřem v tuhou seč; koruna z rajských květů, jíž nemůž dáti svět, ta před námi se třpytí a k ní svůj nesem hled. 4. Nuž, tedy směle bratří, se každý k dílu měj a k praporu jen Páně se udatně vždy znej! Ač maličké jsme stádce, Pán sám náš řídí voj, přes hrozby vše a strachy On slavně skončí boj. 5. Pán, v jehož jménu jdeme, On musí kralovat a každý jazyk v světě čest jeho zvěstovat! Vždy nové spějme houfy jhu jeho podrobit a s nimi Jej pak vděčně na věky velebit!