Ó jak je to místo přešťastné

1. Ó, jak je to místo přešťastné, kdo slovo Boží přebývá, kde znějí pocty Boží zjevně, kde Sijón pustý nebývá; tam se obětují Bohu prosby, zpěv s vroucností mnohou. 2. Ach, kde pak je to slovo Boží drahé, jak za Elího dnů? To, co ku křesťanství náleží, nezná nikdo dost o Bohu. Tak svátek v pláč a tesklivost proměňuje se i žalost. 3. Však, aj, někdy i na pustině Jákob nalezl dům Boží, tak též oni staří křesťané v svém protivenství a kříži díry, jeskyně, údolí za chrámy a kostel měli. 4. A proto i my za to máme, že Pán Bůh náš přítomen jest tu, kde se na řeč jeho ptáme a kde se Bohu děje čest; tu z dvou neb třech shromažďuje církev, Bůh ji posvěcuje. 5. Tak se v jednom duchu scházíme, pobožné písně zpívajíc, oběti chvály oddáváme, v lásce Páně se zmocňujíc; tak čteme a posloucháme, v známosti Boží vzrůstáme. 6. Ó, Pane, dej nám požehnání, slovo ať v zem dobrou padá; dej v svých darech míti kochání, Tě jen naše mysl žádá; vlej v srdce naše z milosti, co slouží k víře a ctnosti. 7. Jezu, na Tobě víra stojí, jak na uhelném kameni; Tebou se duše naše kojí, Tě vzývá jazyk k spasení; dej trvati v pobožnosti, popřej do smrti stálosti. 8. Konečně v srdcích našich sobě vzdělej dům, jejž by tvá milost posvěcovala a tak Tobě půjde odtud čest na věčnost, když se v chrám jeden sběhneme a před trůnem tvým staneme. Polsky O, jak to miejsce jest rozkoszne, gdzie Bóg przebywa z Słowem swym, a hymny ku czci Jego głośnie radośnie wzwyż unoszą się. Tam serca wiernych szczęściem lśnią i dzięki szczere Bogu ślą.