Ještě čas nenastává

1. Ještě čas nenastává k vítězství Sijónu; Ještě se nesvolává lid k Božímu trůnu; ještě v boji stojíme, trpíc světa pýchu, a ač i vítězíme, přece jsme k posměchu. 2. Ještě lidu Božímu den Páně nepřišel, v němž by k pomstě zlostnému soud veřejný vyšel; ještě krve dítek svých mstít Bůh ne povstává, a slušný pokoj věrných dosud nenastává. 3. Lid tvůj z tvé lásky svatý všude je soužený, světu se zdá proklatý a jak vyvržený: aj, klesá v svém vězení a harfy své skrývá, přece však vroucné zření k tvému městu mívá. 4. Ještě s pláčem rozsívá, nevida obilí: v pletí neodpočívá, ač se koukol sílí; však si srdečně žádá žně tvé dočekati, a prv než se svět nadá, snopky své sbírati. 5. Než, co ještě nemáme, proto nám nezhyne; i život na to dáme, že slib tvůj nemine: řeč tvá věrná zůstává, Tys sám spravedlivý; Duch tvůj nám znáti dává, žes věčně pravdivý. 6. Již se žeň bílá blíží, boj se dokonává; již se mhy mrákot níží, již slunce povstává: již k vítězství zpíváme, / vidouc, že se všech stran houfy svých věrných známé shromažďuje náš Pán.