Tam z dálných světa krajů

1. Tam z dálných světa krajů, kde věčný led a sníh, i od palmových hájů, jež horký šlehá jih, přes moře, lesy, stráně hlas touhy zaznívá: "Kéž sladké slovo Páně i nám se rozsívá!" 2. Kéž zde, kde žeň tak mnohá, i dělníky je zřít, by učili nás Boha též jak sluší a ctít a tam, kde klam a bludy až dosud panují, nechť cesty spásy všudy a všem se zvěstují. 3. Groš svůj, jak ona vdova, na oltář každý dej a sluhy Páně slova k pohanům vysílej; ať církev svatá vzkvete dle Páně návodu: „A jdouce po všem světě, všech učte národů.“ 4. Ten věčných věků vládce, jenž s církví svou chce být, rač shromáždit své stádce a jemu vévodit! By věnčen palmou míru svět oblažen tu stál a jednu sdílel víru; že Kristus Pán, náš král! 5. Ty pak, ó, Duchu svatý, rač požehnání dát a pravdy plamen vzňatý nech mocně plápolat: ať nikdy nevyhasne zde pravdy svaté zář a po pouti té časné dej zřít nám Boží tvář!