Ó, svědků dávných

1. Ó, svědků dávných, prociť, duchu, již na sijónské stráži věrně bdí, dnem, nocí k srdce mluví sluchu a nepřátel se hrozeb nebojí, ba jejichž hlas zní, kam až sahá svět, a k Tobě shromažďuje lidstva květ. 2. Ó, kéž by oheň tvůj již vzplanul a po národech světa plápolal a větřík milosti tvé vanul a k spásy zdroji všecky lidi zval! Ó, Pane žně, rač přece popatřit: žeň mnohá, ale ženců málo zřít! 3. Vždyť Syn tvůj slovy zřetelnými nás modliti se takto naučil. Viz, jak zří zraky toužebnými tvých dětí zástup, jež jsi vydobyl, přijdeli brzo, zavlažíšli zem, ó, vyslyš prosbu tu a vzhlédni sem! 4. Nuž, dej své slovo rozsévati svým mnohým poslům mocně s radostí, ó, vyslyš, nerač prodlévati, nič ďábla říš, boř hradby temnosti, množ církev po okrsku veškerém, ať slávy tvé je plna všecka zem.