K jednomu se chceme znáti

1. K jednomu se chceme znáti, jenž ráčil sebe za nás dáti a nás si koupil krví svou. Svými srdci, svými těly chcem patřit Tobě, Spasiteli, a šťastně klesnout v náruč tvou. Svým vlastnictvím nás čiň a k tvému srdci viň nás, dítky své; svůj obličej nám neskrývej a milosti své hojně přej! 2. Ne my vyvolili Tebe, Ty jsi ze svého ráčil nebe v své království nás dříve zvát. Slabou máme, malou sílu a neschopni jsme k tvému dílu, / když neráčil bys síly dát. Nuž, pýchu všecku mař a pokorou nás dař pro nebe své! Sláb, kdo je zde, za Tebou jde a pro Tebe rád snese vše. 3. Jezu, věčné slávy Králi, žeň mnohá, dav však ženců malý, tak, vyšli zástup svědků svých! Také nás rač poslat zváti, ať mnozí se již mohou bráti tam k svatbě tvojí v nebesích. Je šťasten, koho sám jsi ve svůj pozval chrám, v království své! Tam věčný klid; tam bude mít jen věčné veselí tvůj lid. 4. Hleď, co tvých tu miliónů dlí v smrti stínu, v hříchu stonu a tvojí nezná blízkosti! Tisíce let nezasvitlo jim pravdy tvojí jasné světlo, ni jitřní hvězda milosti. tvé spravedlnosti jas nechť vzejde, již je čas; ó, přijdi již! Nás táhni sám svým ku branám a jednou otevři je nám! 5. Tvoji lásku, tvoje rány, jež pro nás byly Tobě dány, tvou věrnost v světa údolí chceme duším hlásat stále a k tvému kříži vodit dále, až srdce jejich povolí. Tvých slov moc veliká svým ostřím proniká zde celý svět. Již ze všech stran je zotvírán tvůj blahý ráj nám dokořán. 6. Spasiteli, tvé se plány vždy skutkem dějí nečekány. Co jsme my lidé před Tebou? Ty nás chráníš v boji litém, svým přikrývaje věrně štítem, my důvěřujem v pomoc tvou. Tvé malé zrno přec jen vzejde nakonec v překrásný strom, jenž štěpován a pěstován ozdobí posléz světa lán.