Když ráno slunce vzchází

1. Když ráno slunce vzchází nad hory červánků, do modra doprovází je píseň skřivánků. A všechno kolem zpívá též a díky Tvůrci vzdává i rosa, která spává ve vůni heřmánku. 2. Svou líbezností chválí jej květů na tisíc i pramen, který v dá li jde mořské vlně vstříc. Poslušně, jak On zavelí, i ptáček k cíli chvátá a jeho ruka svatá jej chrání, žehnajíc. 3. Však nejvíc Pán Bůh péči má o nás laskavou a chrání, vede, léčí přesvatou rukou svou. A jako slunce, pták i květ Jej po slušností chválí, chceme Mu i my malí vzdát chválu jásavou.