Jak pěkně svítí denice

1. Jak oěkně svítí denice, blesk vzchází jasný velice, blaze těm, jenž ho chtějí! On noc zajání příjemně, osvěcuje duše temné, jež po pravdě dychtějí. Jasné, krásné, tvé, ó, Kriste, slovo čisté k pravdě Boží vede, štěstí pravé množí. 2. Ty nejvyšší jsi mé zboží, ó, Ježíši, Synu Boží, nebeský slavný Králi! Když já jen tvé spasení mám, málo na zemské jmění dbám; Tebe srdce mé chválí, k Tobě sobě žádám jíti, chtěje míti potěšení; neb jen v Tobě je spasení. 3. Ó, vštěp v srdce mé hluboce tvé lásky drahé ovoce, abych po Tobě toužil, docela tvým být se snažil, tvých přikázání si vážil a dle nich Tobě sloužil. Tebe, Tebe jen se chopím a nepustím, zvolím věčně, žízní duše má skutečně. 4. Tě, Bože Otče, s vděčností slavím! Tys mne od věčnosti v Synu svém již miloval: Syn tvůj, jenž i pro mne přišel, je můj smírce, bratr, přítel; čím bych se zarmucoval? Toho, toho / nejlepšího, nejsvětšího, za přítele duše má vyvol si cele. 5. Tomu, jenž zvítězil hodně nad smrtí, my každého dne vzdejme chvály v radosti. Beránkovi zabitému, příteli vždycky jistému, díky jeho milosti. Zvučně, vroucně prozpěvujte, oslavujte jeho jméno, ať je všude zvelebeno! 6. To je radost má nevšední, žes Ty první a poslední, žes počátek a konec! Ty pomůžeš skonat s ctností, i z hrobu vyjít s radostí; jak mne těší tato věc! Chválit, slavit Tě, Ježíši, v věčné říši budu věčně! Tomu já věřím srdečně! #Polsky Jak pięknie nam jutrzenka lśni odblaskiem wiecznej, Bożej czci, jak cudnie nam jaśnieje! Gałązko, Ty z Jessego pnia, Dawida Synu, chlubo ma, wypełniasz me nadzieje! Jasny, krasny, / jesteś wiecznie i serdecznie uwielbiony, nad niebio sa wywyższony.