Text

1. Jak pěkně je ve svatém stavu manželském žít, když to pravou milostí srdce hoří; sloužiti, jak sluší, Bohu, kterýžto řídí oblohu a skutky ďábla boří: Bůh sám, náš Pán, požehnává, též i dává, co třeba jim, manželům mladým i starým. 2. Když muž i žena v svornosti, lásce, víře, pokojnosti žijí k Boží libosti, tam tečou potoky štěstí a radují se nebeští andělé z takých ctností. Žádná zrádná ďábelská moc, bolest, nemoc jim škoditi nemůže, Bůh chce je chrániti. 3. Veselte se, vy manželé, nejsouc ustanovitelé toho stavu svatého; než Bůh, který nás miluje, o nás se stará, pečuje, On sám ustanovil ho. On vše vaše / věci činí, vždy i nyní chce těšiti a co žádáte, dopřáti. 4. Ach! Králi náš, přibliž se k nám, dej radu, pomoc, radost sám ve všech potřebách našich; za to Tě budeme ctíti, oba dva díky činiti zde, také v nebesích tvých. Tys sám náš Pán, vševědoucí, vševidoucí, všemohoucí, uslyš naše prosby vroucí.