Text
1. Jak pěkně je ve svatém stavu
manželském žít, když to pravou
milostí srdce hoří;
sloužiti, jak sluší, Bohu,
kterýžto řídí oblohu
a skutky ďábla boří:
Bůh sám, náš Pán,
požehnává, též i dává,
co třeba jim, manželům
mladým i starým.
2. Když muž i žena v svornosti,
lásce, víře, pokojnosti
žijí k Boží libosti,
tam tečou potoky štěstí
a radují se nebeští
andělé z takých ctností.
Žádná zrádná
ďábelská moc,
bolest, nemoc jim škoditi
nemůže, Bůh chce je chrániti.
3. Veselte se, vy manželé,
nejsouc ustanovitelé
toho stavu svatého;
než Bůh, který nás miluje,
o nás se stará, pečuje,
On sám ustanovil ho.
On vše vaše / věci činí, vždy
i nyní chce těšiti
a co žádáte, dopřáti.
4. Ach! Králi náš, přibliž se k nám,
dej radu, pomoc, radost sám
ve všech potřebách našich;
za to Tě budeme ctíti,
oba dva díky činiti
zde, také v nebesích tvých.
Tys sám náš Pán,
vševědoucí, vševidoucí,
všemohoucí,
uslyš naše prosby vroucí.