Text

1. Kvetoucí mládí, ty naděje budoucích časů, slyš slovo lásky a poslechni libého hlasu, jímž tě Pán zve, aby ti v náručí své pokoj dal, radost a spásu. 2. Zasvětiž sílu a květ svého mladého věku s vší jarou ozdobou sličnosti, vůně a vděku Jemu, jenž sám pravým je přítelem nám, Božskému Králi a Reku. 3. On zde jak pastýř tě pásti a voditi žádá, nadto pak v nebesích věčné ti poklady skládá; nuž, tedy běž k Němu, by tobě dal též ozdobou svého být stáda. 4. Blaženost pravá jen v těch duších pučí a vzkvétá, kterým sám Pán věnec věčného života splétá; ale jak hned mění se v otravný jed podvodné rozkoše světa! 5. Sloužiti Pánu a nádobou být v jeho domu: což v celém světě by mohlo se rovnati tomu! Ó, tedy spěj, z jara hned štípit se dej; zle bude planému stromu! 6. Ó, jaké bohatství slávy a cti tomu kyne, kdo hned již od dětství důvěrně k Pánu se vine! Pán jej i v dnech stáří a křehkosti všech těšiti neopomine.