Probuď se, duše, ze sna

1. Probuď se, duše, ze sna těžkého, dlouhá noc se dokonává, příprav se vyjít před Pána svého; nový den se znáti dává; okamžitě překvapí tě ženich zdávna slíbený. 2. Hlas jeho zní až do končin země: „Obraťte všichni zřetel svůj ke mně! Kdo mne bude v péči míti, vždy jsa hotov vstříc mi jíti; káži jemu k stolu svému sednouti v svém království.“ 3. Zanech již, zanech hříšného dlení, postaň a stroj se ku práci denní; svlékni roušku lži a zlosti, obleč roucho spravedlnosti ušlechtilé, čisté, bílé, Pánu hleď se líbiti. 4. Blíží se, blíží velebná chvíle, co nám Bůh slíbil, blízko je cíle; pučící se ratolesti nové, věčné léto věstí; pokoj stálý, dokonalý věřícím již vykvétá. 5. Ježíši! K Tobě oči své zvedám, ochrany, spásy u Tebe hledám; dej, ať co mi zbývá času, pilně šetřím tvého hlasu, nechť mne vodí, znovuzrodí Duch tvé síly, moudrosti! 6. Když pak v den soudný bude mi vstáti z temného hrobu k Tobě se bráti, kdy hlas trouby pohne všemi, kteří jsou pohřbeni v ze mi; dej, ať z prachu beze strachu před trůn tvůj se postavím.