Když ti bližní v prchlivosti

1. Když ti bližní v prchlivosti potupy šíp v srdce vryl, křehcí jsme, nuž s ochotností odpusť mu, v čem pochybil. Pravici mu v upřímnosti podej na znak smíření, vždyť sám žádáš za své hříchy od Boha odpuštění. 2. I když by se obnovilo protivníka sočení, odpusť, dřív co snadné bylo, po druhé snáz k splnění. Čiň, jak praví Páně rada, v dobrou vůli vejdi s ním a nechť slunce nezapadá nikdy nade hněvem tvým! 3. Neustáváli v své zlobě, odpusť zase, pomni jen, po třetíli křivdí tobě, Páně že je pomsty den. Nedej přemoci se zlému, duch ať střeží tělo mdlé, zůstaň věrný Mistru svému, přemáhaje v dobrém zlé!