Ach, Bože můj

1. Ach, Bože můj, já jsem zbloudil a břemeno hříchů mých veliké je, neb jsem chodil po nepravých cestách svých; proto chtěl bych před hněvem tvým utéci, ale kam nevím. 2. Byť bych se kamkoli schoval, Ty jsi všude přítomný, bych se také přestěhoval do daleké krajiny, bych měl křídla holubice, však mne najde tvá pravice 3. Proto jen vyznati musím: / Pane, hřešil jsem těžce, avšak Tě pokorně prosím, nezamítej mne přece, ať hříchy mé hněvu tvé ho nerozněcují věčného. 4. Můželi člověk mořského písku kdy v počtu míti? Tak bez božnost srdce mého kdo může vysloviti? Kdo by moh’ mé nepravosti vypočítat od mladosti? 5. Ale, Kriste, tvé trýznění, tvá krev je lékařství mé, v ranách tvých mám potěšení, i když smutné srdce mé; proto chci v Tebe doufati a do tvých ran se skrývati. 6. Jezu, já na Tě uvalím břemeno všech hříchů mých, posilňuj Ty mne, když jsem mdlým, umyj duši jako sníh. Duch tvůj nechť mne naplňuje a v dobrém vždy utvrzuje.